Poklady z nemocničního archivu: V Baťovce se najdou i informace o otci slavného Toma Stopparda

Právě centrální spisovna je často studnicí zajímavých dokumentů, jsou v ní totiž mimo jiné uloženy osobní spisy bývalých zaměstnanců, například karty lékařů v papírových obálkách, opatřené fotografií každého pracovníka. „Jednotné rubriky na kartě jsou velmi podrobné, Tomáš Baťa měl rád o všem přehled. Tento typ karet používala firma pro každého svého zaměstnance. Dnes se z těch přehledných a bohatých informací dá poskládat celý příběh,“ upozorňuje Kateřina Czinegová z Oddělení spisové služby KNTB, která má dokumenty na starosti.

Jedním z „pokladů“ v archivních dokumentech jsou veškeré pracovní informace o MUDr. Eugenu Sträusslerovi, otci britského dramatika Toma Stopparda, který se narodil jako Tomáš Sträussler ve Zlíně v roce 1937. MUDr. Eugen Sträussler se narodil v roce 1908, do Baťovy nemocnice nastoupil jako lékař v roce 1932. Součástí jeho spisu je například komunikace s ředitelem a zakladatelem nemocnice MUDr. Bohuslavem Albertem, tehdejší mzdové výměry, dotazník pro statistické potřeby nemocnice a mnoho další komunikace, která končí v březnu roku 1939. V tomto čase, tedy těsně před německou okupací se snažil tehdejší majitel Baťových závodů Jan Antonín Baťa některé ze svých židovských zaměstnanců dostat do poboček firmy mimo Evropu. Mezi nimi byl také lékař Eugen Sträussler, který odjel i s rodinou do Singapuru.

Od ředitele Alberta s sebou dostal i vysvědčení: „Za sedm roků své práce ve zdejším ústavě měli jsme příležitost poznati v Dru. Sträusslerovi nejen lékaře skutečných kvalit vědeckých, nýbrž i pracovníka v každém oboru vysoce svědomitého a karakterního…Není pochybností o tom, že se Dr. Sträussler uplatní všude, kde půjde nejen o výkon lékaře v oboru vnitřních nemocí, nýbrž i při řešení složitých otázek odborných v oboru zdravotnictví a sociálně-zdravotní péče.“ Tolik pro zajímavost ukázka z poměrně dlouhého doporučení.

Pracovních příběhů se dá v centrální spisovně najít celá řada. Ukládají se tam ale i chorobopisy pacientů, které musí být ze zákona uložené 40 let, než dojde ke skartaci. Každý rok se tak do úložných prostor naváží další a další písemnosti z útvarů napříč celou nemocnicí. „Ročně provedeme kolem čtyř skartací, to znamená vyřadíme dokumenty a odborně je zničíme, na jednu skartaci připadne průměrně šest tun papíru. V případě, kdy je potřeba nahlédnout do uložených dokumentů, máme zavedenou výpůjční službu a velmi časté je také vyřizování žádostí o výpis či o poskytnutí kopií ze zdravotnické dokumentace,“ doplňuje Eva Máčalová, vedoucí Oddělení spisové služby KNTB.

Doporučujeme